Svět se stále točí a přináší nám věci nové. Já jsem například na své jubilejní 39. šifrovací hře poprvé nenastoupil pod hlavičkou MUPY MUP!, nýbrž v kombinovaném týmu, který (z důvodů značně složitých) nesl název Hvězdná pěchota. A aby se tento náš svět mohl točit i nadále, museli jsme cestovat v čase a pokusit se ho zachránit před kometou. Příznačný záchranný tým Hvězdná pěchota tedy - kromě mě - tvořilo Bobo, Jelly, Měřa a Zafod. Všichni to zkušení borci, takže jsme plánovali atakovat brány cíle.

Směr Silicon Hill (kde má dojít k přesunu v čase) s Jellym ze Zlína nabíráme kolem osmé ranní. Před odjezdem spoje na start ještě stíháme fajnový oběd a potom usedáme do autobusu, který se u Anděla nebezpečně plní až k prasknutí typickými "baťůžkáři". Jako poslední se do dveří cpe Síba, a to člověka nemůže nenapadnout ho nohou udržet venku. Ježto jsme ale mírumilovný tým, necháme jej nastoupit a dokonce uvažujeme, zda si z nedostatku místa vezmeme na klín jeho, nebo aspoň jeho batoh. Vyhrál to batoh, ale Jellyho zdřevěnělá noha už po chvíli hlásí, že má uvnitř nějaký (velmi těžký) příruční stroj na cestu časem, mrtvolu, cihly, nebo bůhví co. Ale to prý néé. Na Strahově se autobus vyprazdňuje a štrúdl míří k registračním stánkům. Dostáváme startovní obálku a vyhlížíme ostatní. Pražská sekce samozřejmě přijíždí až dalším autobusem, asi deset minut před startem. Odebíráme se do míst, kde to vypadá na zahájení, minutou ticha uctíváme tragédii ve Smolensku a můžeme startovat!

Úvodní aktivity se zdají býti v pohodě. Na papír si hned zkraje píšeme slovo "Dajána", kterážto na nás pak bude dvě hodiny škodolibě mrkat. Bobo přirozenou autoritou získává heslo ve vězňovu dilematu (na dva pokusy), penízky také příliš neodolávají a po chvilce máme i třetí heslo z pěti vyřešeno. Zbývají písničky a páté heslo, ke kterému ovšem není žádné zadání. Tipujeme, že páté heslo vyjde ze čtyřech ostatních a řešíme písničky. Nakonec poznáváme všech pět, ale nevíme co s tím, protože heslo má mít písmen šest. Až po nápovědě, že heslem je známý hit, přičemž to má být vlastní podstatné jméno, se rozhodujeme jít zkusit Dajánu s tím, že podle nápovědy se páté heslo nějak zjišťuje u orgů. Usměvavý byrokrat na všechno odpovídá "neřeknu", tedy zkoušíme jako páté heslo právě toto slovo. Naše rozčarování ze správné odpovědi nezná mezí. Celou cestu ke Kinským analyzujeme postup, který jsme měli použít a kroutíme hlavami, až si musíme dávat pozor, abychom si je neukroutili. Zabít vpravdě povedenou hudební smyčku takhle podivným řešením je velká škoda a postavit páté heslo na "haluzení" - které principielně necháváme až jako záložní variantu - také není právě nejšťastnější...

Na druhém stanovišti zjišťujeme, že jsme před branami kruhového systému, který nás snad jednou vcucne do svého středu a vyplivne do lineární části. Ale to je ještě daleko. Chvíli dumáme nad tunelem do minulosti, který je mi záhadou až do dneška :-), ale nenecháváme se zmást a řešíme kamenné kelty, kteří jsou tentokráte neškodní. Bobo s Měřou odbíhají a my ostatní řešíme, co dál. V zadání je zmínka o dvou šifrách ve startovní obálce, kde jsme našli jen jednu, proto jdeme za orgem a ten nám dává novou Alenu, tentokráte se dvěma šiframi. No, nevadí.

Tou druhou šifrou je logik. Že jde o logik je zřejmé na sto honů, jen se nám ho nedaří rozlousknout ve stoje, jak jsme si bláhově předsevzali. Sedáme si tedy mezi ostatní a pomalu, ale jistě nacházíme řešení. Sluníčko pěkně hřeje a i my vyrážíme vstříc dalšímu stanovišti. Do Jinonic na kruháč.

U kruháče nám org dává dvě šifry a zve nás do pařanského doupěte na červíky. Tomu se nedá odolat. Strhnout ke hře se nechávám spolu s Jellym, zatímco Zafod plánuje prolomit, co jsme dostali. Ačkoliv nejde o Liero, zapařili jsme si celkem slušně. Je to zvláštní pocit, když koukám na červíka, můžu ho donutit zahnout jen dvěma směry, ale on zatáčí správně i do dvou zbývajících směrů. Jakoby se člověk naučil telepatii, mimosmyslovému přenosu příkazů, nebo něčemu podobnému. :-)

Zatímco jsme si hráli, Zafod skutečně téměř prolomil pseudomatematickou šifru, takže se přesouváme na Radlickou, kde řešíme další postup. Zafod odjíždí neznámo kam (tedy známo, ale já už si to nepamatuju a pro děj to nemá zásadní význam, takže se mi to nechce hledat), a já s Jellym jdeme pro náš první kotouč. Ten vyzvedáváme a kroužíme kolečko kolem Smíchovského hřbitova zpět na Radlickou. Odtud pokračujeme pod Dívčí hrady, kde vyzvedáváme osmisměrku, kterou opodál bleskově řešíme. Vychutnáváme výhled na zapadajícím sluncem nasvícený Smíchov a sbíráme síly na nekonečný přesun na Ladronku. Zafod tou dobou chytá agenta ve vlaku a Bobo s Měřou úspěšně řeší jednu šifru za druhou, cpouce se přitom amarouny.

Na Ladronku dorážíme už za tmy a divíme se odvážlivcům na kolečkových bruslích, kterých se tu i v tuto hodinu prohání až neuvěřitelné množství. Z geograficko-geometrického úkolu pravda příliš nadšeni nejsme, ale jdeme do něj s vervou. Nakonec i na provázek dochází a po hodině dostáváme bod, který ukazuje přesně na větrací věže Strahovského tunelu. Vyrážíme tam s drobnou nejistotou ohledně přesnosti kreslení, ale naše měření byla zázračně správná, takže nalézáme i další kotouč. Zpětně si říkáme, že stačilo změřit přesně vzdálenost, odhadnout směr a po deseti minutách lovit kotouč z obálky... ale my si prostě potřebujeme všechno užít. :-)

Zafod nám mobilem hlásí, že se Bobo přejedl amarounů, vygeneroval s Měrou heslo "Klamovka", ale není to potvrditelné, protože prostě... zadání už není dostupné. Jedeme tedy do parku Klamovka, kde se téměř všichni scházíme a marně hledáme cihlový rozvaděč. Vracíme se tedy na Anděl a v McDonald's budujeme základní tábor pro točení kotouči. Máme pouze čtyři, proto zatím jen zkoušíme. O půlnoci Měřa vyráží pro poslední kotouč, ale vzápětí nám vychází správné natočení, takže už jen čekáme na část zprávy z poslední části. Úvod jde celkem rychle a náš úsměv je stále širší a širší. Když opravdu vychází, že agent sedí v mekáči hned ob dva stoly, už máme úsměv od ucha k uchu. Tak to se povedlo. Jenže úsměv tuhne. Kotoučky švidrají, čáry se nenapojují a konečné heslo nám ne a ne vyjít. Zoufalost se stupňuje a já jdu zkusit ne moc povedené heslo JJ%VFG..., spíš abych se přesvědčil, že zbytek je dobře. Orga jsme znatelně pobavili, ale heslo kupodivu správné nebylo. Tak znovu, točit, točit, točit, točit... SCONICA. SLONICA... Org už je venku, tak předsunutá hlídka jde ven zkoušet hesla a ostatní uvnitř točí. Org už má málem natrženou bránici, ale nakonec se hardware umoudřil a heslo SLANINA prochází. Sláva, můžeme konečně do terénu!

Po pár minutách nám jede tramvaj směr Holyně. Rozhodně nejedeme sami, ale to se dalo čekat. Z nadějného šestého místa ke konci nelineární části jsme se propadli na konec druhé dvacítky, ale stále je to dobré, ačkoliv první už asi nedoženeme. U kapličky se příliš nezdržujeme. Státy dáváme dohromady rychle, pořadí je jasné, "ROZVLOMV" už méně, ale mapa od orgů nenechává pochyb. Jde se!

Tunel pod dálnicí nás dosti překvapuje. O tom, jak jsme se dostali na druhou stranu, se rozepisovat nutné není, ale šlo to docela rychle... ;-) Stejně rychle nám šlo i nalezení šifry, což byla věc náramná; mnoho bloudících týmů kolem příliš optimisticky nevypadalo. Vyluštěním polského kříže podruhé vzdáváme hold Smolenské katastrofě, a ačkoliv nám řešení chvilku zabírá, neohroženě pokračujeme dále k Rutickému mlýnu po červené.

Kde je mlýn, tam bývá voda. Kde je voda, tam bývá zima. Kde je zima, bývá ráno ještě větší zima. Jedna a jedna jsou dvě, takže u Rutického mlýna je ráno opravdu veliká zima. Mnoho polehávajících týmů, včetně Jmelí a Chlýftýmu, nám dává naději na postup pořadím do vyšších levelů. Poskládání hada není problémem největším. Záludnějším problémem se stává udržení tělesných schránek v nevibrujícím stavu, což zejména Zafodovi činí opravdu nemalé potíže. Zkřehlé prsty ale nakonec budují dvacetišestistěn a bystré oko Bobovo vidí skrze stěny řešení a můžeme konečně vyrazit dále.

Před námi jdoucí týmy cítily konkurenci, proto za sebou bořily mostky a strhávali lávky, nás to přesto nezastavuje a po chvíli nalézáme šifru u Budenického jezero-rybníka. Bohužel ještě nejsme zahřátí na tu správnou teplotu a šifru proto řešíme za pochodu, při hledání nejlepšího místa k luštění. Nikomu to ovšem nevadí. Zmrzlé sanice ovšem způsobují drobné nedokonalosti v intonaci, takže se Bobo marně snaží nalézt v mapách Šebotov a neví, kam jdeme. Toho využívám a vybírám k cestě na další stanoviště delší, ale o to horší cestu přes Kulivou horu. No není ten název neodolatelný? :-)

Tamní šifra se zdá býti složitou, neb jsou tu všichni kromě prvních čtyř týmů. To ignorujeme, vypisujeme vše potřebné dle zadání a bádáme co s tím. Vše se zdá být logické. Když se nám časem podaří začít ignorovat dny v týdnu a datumy, kupodivu to navíc i vychází. Ne úplně bleskově, ale hlavně, že můžeme pokračovat v cestě a konečně se zahřát! A dokonce se můžeme projít Šebotovem. Nádhera.

K rybníčku dorážíme jako devátí a jsme plni odhodlání dorazit do cíle. Okamžitě přikládáme mřížku od agenta, ale nikdy ne tolikrát, kolikrát bylo k úspěšnému vyřešení třeba. :-( Intenzivně zapojujeme spánkovou sugesci. Někteří i se zvukovou akcelerací, ale stále se nedaří. Sem tam sledujeme škádlící se kachny, vítáme návštěvu a povzbuzení od orgů, a z letargie nás vytrhává až koupající se Chlýftým na protějším břehu. Udělali jsme si pár paparazzi fotek - kdoví kdy se můžou hodit, že. ;-) Ovšem, ač je to s podivem, ani toto nás k zdárnému vyřešení nevybudilo. :-)

Odchází už jen jeden tým, proto se pomalu smiřujeme s desátým místem, rozlepujeme kapitulační obálku a sbíráme se na cestu do Černošic, do cíle. Cestou míjíme zahrádku, na které sedí Jmelí a Síba na nás od piva volá, že už mu můžeme zase vzít batoh... Velmi vtipné. :-)

V cíli jsme právě včas, hra byla ukončena, můžeme zatleskat úspěšným zachráncům světa, vyslechnout si autorská řešení šifer (zabučet si na "Dajánu") a poté se vydat na cestu do domovů, za sprchou a voňavými ponožkami.

Letošní trošku "bednoidní" Matrix se mi hodně líbil. Aktivit bylo tak akorát, šifry mnohdy neotřelé a i přes vícestupňovost hezké a neotravné. Hodně mrzí, že jsme se nedostali na ultimate stegano. Za to si ovšem můžeme z větší části sami. Pominu-li tedy poněkud diskutabilní start, nemělo to chybu a příště! No, příště už ten Matrix snad konečně zmatrixujeme. Jsme zvědaví, jaký nový rozměr se objeví! ;-)

Za Hvězdnou pěchotu supportovanou týmem MUPY MUP! Jarda

Odkaz na stránky hry - zde.